Julius Reichel – Winner takes all. Nightflyer.The wind is blowing. Winner. Runner. Flex. Bratislava explorer. Cash. kurátorka výstavy: Janka Babušiaková vernisáž: 14. 10. 2021 trvanie výstavy: 15. 10. – 14. 11. 2021 ——— Podujatia a galéria funguje v režime OTP.
Záber umeleckých prístupov Juliusa Reichela je bohatý, prepojený a do istej miery aj spletitý, podobne ako jeho cesta k umeniu. Jeho začiatky sú spájané s graffiti scénou, ktorá je akýmsi hraničným priestorom medzi umením a adrenalínovou akciou.
Uzatvorený a neurčitý priestor bielej galerijnej kocky nepovažoval za dôležitý a svoje rané diela či umelecké intervencie prirodzene vytváral a umiestňoval kdekoľvek. Táto “neúcta” mu ostala i potom, čo do takého priestoru so svojou tvorbou vstúpil – túži ich premeniť, zaplniť, vytvoriť situáciu. Aj rozľahlú sálu galérie dot preto rozdeľuje akýmisi improvizovanými chodbami (či prekážkami ? ), ktoré sú takmer neviditeľné, predsa však obmedzujúce. Moderujú návštevníkov pohyb po priestore a dovolia mu ísť k dielam len tak blízko, ako ich autor vymedzil. Sú linkou, neustále zasahujúcou do zorného poľa diváka, nebránia vo výhľade ani ho nedopĺňajú, proste tam len sú a nedá sa ich zbaviť.
Táto mierne frustrujúca hra v niečom pripomína neustálu inváziu informácií do nášho mentálneho priestoru online či offline v podobe reklám, notifikácií, zvukov, vyskakovacích okien, billboardov. Naša pozornosť sa triešti do toľkých prúdov, že nie je prakticky možné sledovať jeden ucelený obraz.
Práve to sa odráža i na maľbách Juliusa Reichela. Informácie poníma v kvantitatívnej, nie kvalitatívnej rovine. Netriedi ich obsahovo ani neurčuje, ktoré sú správne a ktoré nie, nesnaží sa o zmiernenie ich toku v zmysle trendov minimalistického dátového detoxu. Práve naopak, ponára sa do nich a presýtenie premieta do spleti rôznorodých znakov, trendových výrazov a popkultúrnych, digitálnych či spravodajských impulzov. Pôvodne nemali veľa spoločného, ich kombináciou však vzniká nová, komplexná informácia, ktorá nás vo svojej mnohosti zasahuje na inej úrovni. I preto sa na jeho maľbách často vyskytuje hlava, odkazujúca na zahltenie mysle, či jej preťaženie. V mnohom tak poukazuje na absenciu hierarchie informácií ako aj na vplyv na naše uvažovanie.
Jeho obrazy svojou plochosťou a lineárnosťou podobajú na grafické práce, avšak vrstvením obsahových nánosov získavajú štruktúrovaný povrch. V tejto štruktúre je možné odpozorovať akúsi rytmiku, ktorá sa úplne prirodzene stáva striedaním rovných a vypuklých plôch, pozadia a znakov podobne ako v binárnom systéme jednotiek s nulami. Veľmi podobne pritom tiež siaha aj po práci s recyklovaným textilom, ktorý strihá na pásiky a vrství pletením alebo riasením, vytvárajúc bloky štruktúr a nanovo modifikovaných obsahov. Nič nezačisťuje ani neestetizuje a preto časti oblečenia možno identifikovať a vidieť medzi nimi i pozostatky visačiek či iných bežných súčastí masovo vyrábaného textilu. Toto priznanie pôvodu, využitie odpadu či balastu v ktorom bez prikrášľovania nachádza svojskú poetiku, sa odráža aj v názve výstavy – takmer malom literárnom útvare z banálnych výrazov a fráz, ktoré napriek možnému počiatočnému zmäteniu diváka skutočne pripravia na to, s čím sa na výstave stretne.
Jana Babušiaková
—— Jak sama sebe vidím. Zcela jasně, jsem Romeo i Julie. Světlo tma . A podobné keci . Narozeniny sem oslavil, už 40 . Takže jsem starej . Kazdou minutu starší. Každou sekundu starší. Stárnutí. Starnu. Starnete . Narozenej už v 81 roce , 20 století. V českém příhraniční. Pohraničí inspiruje do dnes . Periferie a Pohraničí. Evropa na periferii pohraničí. E 55 a 90 léta. Periferie sluneční soustavy . Zázrak. Maluju. Dělám objekty. Prostorové instalace . Intervence . Insolvence. Performance. Situace . Strukturované Cokoliv . Mam na to patent. Nikdy, nic a zároveň všechno , Workoholik . Proč, kdo kdy . Malovat obrazy sem začal v 28 roce života. Před tím sem maloval na cokoliv . Kdeco , kdekoliv a kdykoliv . Ale i to jsem začal dělat kolem 21 roku života. Proč nevím. Asi ziju v pomalejším čase. Anebo my věci dyl trvaj . Kdo ví ať poví . Hm hm hm hmmm . Zpátky do reality. Do teď mě to úplně sezralo. Jak to malovat. Jak to namalovat. Zázrak 2 . Ze mě to furt este baví. Až nebude du do důchodu. Cash. Úplně sem se zatím nevysipal . Historiografie. Grafitii. Roky jako roky, sem se živil jako profesionální zberac ovoce. Anglie, Itálie. Cokoliv. Nastoupil sem v 28 letech na akademii výtvarných umění v Praze. Dále jen AVU. Do ateliéru Milana Knížaka . Nic méně po roce mě vyhodil. Pro autismus a nedostatek talentu. Tak sem se pak chvíli potloukal, a maloval kdeco a zbiral kdeco . A po té nastoupil na vysokou školu umelecko průmyslovou. Dále UMPRUM. Do ateliéru Jirky Davida v 29 letech . A tu sem s vypětím všech sil dostudoval . Pekelná muka . Dostudoval sem . Zazrak 3 . Výstřel z praku. Klasicky sem netrefil . Polohotova’ cesta. Spasena pastvina . Začátek velkého větru. Ulice ve stínu. Památka. Založil sem 2 umělecké uskupení. A to Duck rabit industry , Black hole generation. Ani jedno s nich nefungovalo a následně nepřežilo. Asi sme byly málo ambiciozne přehrání. Sám sebe momentálně nejvice vnímám jako malíře , nedělníhopabitele, stopare po světě, možností a příležitostí které svet zavesnehoobrazu nabízí. Rok 2021 . Momentálně se soustředím na stilizovanou figurativnost . Která je v zásadě v tavicim kotli přestavěna na jednoduuchy memovi konstrukt . Inspirovaný stejně tak egyptskýmy hierogliv tak mayskym písmem, marsem a potápěním Titaniku. Fascinace B52 .Tak představami jak asi vypadají duše mrtvých. Jak vypadá Mír . Cele to je premalovane . Touha po zázračném. Zazrak Věříte na zázraky . Zázrak je my v patách s vyváženým nožem. Malba je spletenec víry a rozkoše. Malba je čistá hrůza. Malba neexistuje . Kopec . Příležitost. Sugestivní regrese . Touha po zazracnem 2. Prázdná židle. Zatvrzelost . Fikce. Fiktivní strikce. Vlastní představi o příběhu. Symbolizmus. Broskvovi květ . Je to dost zvláštní to co sem spatřil. Na okamžik odhaleny závoj. Prcham. Skutečná hrůza. Tajemství. Násilím otevřené oči. Imaginace. Náhoda zamotane nitě . Zdroj . Nadosah neznáma. Vesmír. Zvuk. Klid potloukani bez cíle. Magnet . Nevidím důvod. Jsem zotrocen. Ztuhly vzduch . Nezdravi zápach, čistá radost . Malba je melodramaticka soucast mě . Má touha po dobrodružství . Nic min . Nic víc. Strach z neúspěchu. Strach z neznámá. Strach sám že sebe. Strach ze stárnutí. Strach z lidskosti. Strach . Malba . Dělník . Záhyby na cestě. Opuštěný dům.
