ORGANIC DEVELOPMENT

Katalog děl

Kurátor: Jana Babušiaková
Adresa: DOT. Contemporary Art Gallery, Bottova 1, Bratislava, 811 09

Vernisáž: 7. července 2022 (čtvrtek) 18:00
Trvání: 8. 7. – 7. 8. 2022

Tento projekt finančně podpořil Bratislavský samosprávny kraj – nejlepší místo pro život

Organický vývoj současné ženské malby. Tři malířky hovoří v Jurkovičově teplárně o tom, jak příroda souvisí s náhodou a přijímáním chyb.

Výstava tří žen – malířek Žofie Dubové, Patrície Koyšové a Kristíny Mesároš v Jurkovičově teplárně v Bratislavě nabízí vhled do současných podob média malby, asociovaného primárně se ženskou tvorbou. Hledá přitom průniky mezi dvěma významy slova organický jako přírodní, ale i přirozený v kontextu krajiny, ale i v akceptaci přirozeného vývoje a náhody (nejen) v uměleckých technikách, které navazují na přírodní jevy.

Příroda a umění v minulosti často stály proti sobě. Jako mužský a ženský princip, jin a jang, dvě poloviny světa, které navzájem kontrastují. A to přesto, že se ženy a krajiny stávaly častým námětem umění, které je „kultivovalo“ a interpretovalo svým civilizačním okem. O to víc je zajímavé v dějinách umění sledovat směřování, které tyto dva dlouho oddělené aspekty propojilo v zájmu o organické principy, jež začleňovalo do výtvarných postupů.

Ačkoli se hlavním polem této myšlenkové linie stal objekt, happening či instalace, výstava v Galerii DOT od 7. července nabízí vhled do současných podob média malby, asociovaného primárně se ženskou, lyricky přírodní tvorbou. Kurátorka výstavy Jana Babušiaková přitom hledá průniky mezi dvěma významy slova – organický jako přírodní, ale i přirozený.

Krajina a její podoby v různém stupni divokosti a kultivace je námětem, který se v dílech všech tří autorek objevuje. Ať už v primárním zkoumání Žofie Dubové, v jejím metaforickém přetváření Kristínou Mesároš, nebo v sekundárně se vyjevujícím principu krajinných prvků v abstraktní tvorbě Patrície Koyšové.

Zároveň však mají odhodlání k experimentu. Sledují postupnost vývoje s akceptací nejasnosti výsledku, připuštěním náhody či vybočení, které autenticky přijímají. Ať už je to v rovině technik a výtvarných postupů, jako je tomu u Žofie Dubové, experimentující s možnostmi a omezeními plátna, ale i barvou, jejichž konečné vyznění je silně ovlivněno náhodou.

Mění fokus z centra na okraj, který získává vlastní hlas vedle malby, vytažený ze zadní strany do popředí. Dubová přitom pracuje s danostmi této jinak neupravované části obrazu a přetváří ji na přiznaný významový prvek.

Její krajina je plnokrevná a prožívaná na vlastní kůži, podobně jako její experiment s plátnem, který vychází z praktických zkušeností s napínáním a z toho vyplývajícího poznání i těchto jeho částí. Podobně přistupuje k práci se sklem, jehož vlastnosti podmíněné světelnými podmínkami využívá v rámci instalace opřením o stěnu.

Patrícia Koyšová, známá spíše abstraktní malbou, dlouhodobě začleňuje experiment do své tvorby, přičemž velkou roli v ní hraje náhoda a netradiční postupy i akceptace chyb a kazů, které s sebou mohou přinést. V nejnovějších dílech se přitom odklání od technického způsobu malby směrem k tahu štětcem a experimentu s malováním pomocí koštěte.

Vznikají téměř meditativní, dynamicky šrafované struktury jiné krajiny, mající vizuální základ v abstrahovaných křivkách vrásnění či zvlněných technicky obhospodařovaných lánech polí, typických pro naše současné venkovské scenérie.

Otevřené jsou však i jiným, širším interpretacím, přičemž však diváka stále konfrontují s jakousi přirozenou dynamikou založenou na fyzikálních či animálních silách, jako je víření či kroužení ptactva.

Ze zvnitřněné perspektivy sebeuvědomování k tomuto principu přistupuje Kristína Mesároš, která v osobní symbolice přírodních či krajinných prvků otevírá téma osobního růstu. Ten se v jejím světě děje skrze chyby a slalom mezi náhodnými setkáními a neplánovanými odbočeními.

Symboly, jimiž je personifikuje, jsou především čluny, jejichž pohyb ve vodní krajině filtrované imaginativností lze přirovnat k životní cestě. Mohou klidně plout, Mesároš je však často zobrazuje i jako převrácené, nefunkční nebo zakotvené na nesprávném místě, opuštěné a pomalu destruované počasím.

Intuitivně tak v nich lze nacházet pendanty peripetií našich soukromých i kariérních životů, které sice kormidlujeme, jak nejlepě umíme, ale jsou do velké míry vedeny i náhodou.

Na jiné, vnitřní rovině tak tyto autorky definují své propojení s přírodním principem, který na rozdíl od lineárního, předvídatelného vývoje předpokládá nejasnost. Namísto plánování se smiřuje s nahodilostí, nechává se unášet nedokonalým a autentickým vývojem. Ten se děje na základě jistého principu, jeho přesný dopad a výsledky jsou však nejisté, podobně jako přírodní jevy formující pohoří, vrásnění či vodní toky. Výstava potrvá do 7. 8. 2022.

_
Výstava je realizována s podporou Fondu na podporu umenia