Smrť porcelánovej bábiky

Vernisáž výstavy: 16. 1. 2025 v 18.00
Trvání výstavy: 17. 1. – 16. 2. 2025
Kurátorka: Janka Babušiaková
DOT. Contemporary / Jurkovičova tepláreň, Bottova 1 / Bratislave

Díla Vlasty Žákové, která ve své tvorbě dlouhodobě využívá danosti textilu, často zachycují pohledy do světa současných ženských hrdinek v šitých objektech či obrazech. Její cyklus Párty, který započala v letech 2007-2010, ukazoval radosti, ale i důsledky bujarého oslavování – vyzývavě tančící, odhalující se mladé ženy, ale i ty společensky a alkoholem zmořené a sedící v koutě. Toto rizikové, ale nespoutané chování bývalo v té době zaznamenáváno na digitální fotoaparáty, přičemž estetiku fotografií v sobě některá díla jejího staršího cyklu nesou.

Současný svět smartphonů a života online 24/7 má mnohem větší potenciál zaznamenávání, zveřejnění a potenciálního „zviralnění“ všech našich poklesků a nedokonalostí. Tlak na dokonalost našich těl, tváří, oděvů a domovů se znásobil. Nejen v době, kdy chceme, ale stále, v každém okamžiku a navždy, přičemž neustále musíme vypadat tak, jako bychom se ani nesnažili. Proto je namístě polemizovat o tom, jak aktérky děl Žákové vyrostly do sofistikované podoby, když se už nadchnou pro ty největší trendy místo pro zábavu.

Název její nejnovější samostatné výstavy působí jako z detektivky či série žánru true crime, kde ženské oběti a jejich násilný odchod ze světa hrají prim. Fragmenty ženských těl na jejích obrazech jsou prorostlé houbami a doprovázené krásnými, ale parazitickými lišejníky, které evokují rozpad či rozklad.

Ačkoli je jejich význam možné číst i doslovně skrze příběhy umučených a pohozených mladých žen, důležitou vrstvou děl je právě jejich metaforický význam. Končetiny, či jen bota jako odkaz na její nositelku se objevují obklopené esteticky přitažlivými, ale pohlcujícími elementy.

Jsou to krystaly, vlci či různé přírodniny, které si berou těla těchto žen, a mezi nimi i samotné tělesné fragmenty získávají „krásu deformovanosti“ (formosa deformitas), kterou je někdy možné nalézt v nestandardních, šokujících až odpudivých výjevech.

Křehké a femininní hrdinky Žákové jsou obalené v luxusních látkách, v krajce a kožešině. V touze po dokonalosti se dusí a vnitřně hynou, nezřídka v podobné směsi kontrastních vzorů a materiálů, jaké autorka kombinuje ve svých maximalistických látkových kolážích. Ukryté v pohodlí svých moderních „budoárů“ – úhledných domečků satelitní zástavby za vysokými zdmi ztrácejí samy sebe. Je těžké prohlédnout skrze tyto závoje soukromí, ale náznaky tu jsou.

Například v objektu Ruka je žena redukována na poslední gesto zachycení se, přičemž zbytek těla se ztratil, zůstal jen cár kožešinového kabátu na zemi. V díle, které pojmenovává celou výstavu, je výraz tváře s upřeným pohledem a pootevřenými ústy stejně erotický jako tragický – jde o poslední nádech, probuzení z letargie či medikamenty vyvolaný stav? V díle Svadobný deň autorka použila část krajky, z níž si sama šila svatební šaty i svůj autoportrét.

Zlatá barva symbolizuje obrovská očekávání, která mladá žena má ze svého svatebního dne, vypětí sil při přípravě a krvácení zase následná nenaplněná očekávání či situace, které tento od dětství očekávaný den zničí.

Strojová výšivka této glamour pohádce přidává výmluvnou kresebnou vrstvu. Nit je v této sérii prostředkem jemného vykreslení krásy ženských tváří, ale i chaoticky propojeného podhoubí, které se podobá dalšímu ženskému elementu – dlouhým rozpuštěným vlasům. Konformismus a udržování perfektní fasády navzdory nenaplněným očekáváním je zlatou klecí bez možnosti úniku.

Žáková přitom však nezapomíná upírat pozornost i na opačnou stranu bez mladosti, krásy a luxusu. Solitérem výstavy je dílo Posledné spomienky, jehož hrdinkou je naopak stará žena na hranici bídy pasoucí krůty, nad níž se jako opar vznáší vzpomínka na mládí a nenaplněné sny.

Jana Babušiaková

Díla na prodej