Lucia Oleňová

utíšenie

Termín: 31. 7. – 30. 8. 2026
Místo: Galerie DOT.
Kurátor: Mgr. Zuzana Danková
Umělci: Lucia Oleňová

Vernisáž výstavy: 30. 7. 2026 v 18.00
Trvání výstavy: 31. 7. 2026 – 30. 8. 2026
Kurátorka: Mgr. Zuzana Danková
DOT. Contemporary / Jurkovičova tepláreň, Bottova 1 / Bratislava

Lucia Oleňová (*1992) se ve své tvorbě dlouhodobě věnuje zkoumání přírodních struktur a procesů, které nevnímá pouze jako vizuální motiv, ale jako prostor neustálé proměny. Její malířský jazyk vyrůstá z intenzivního pozorování krajiny, práce v plenéru a dlouhodobého dialogu s konkrétními místy. Krajina se v jejích dílech nikdy nestává pouze předmětem zobrazení.

Je živým organismem, v němž se vrství procesy růstu, rozpadu, obnovy a vzájemných vztahů. Od prvních malířských cyklů, přes zkoumání geologických vrstev, vegetace či mizející vody v krajině se Oleňová systematicky přibližuje k samotné podstatě přírodních procesů. Postupně opouští popisnost krajiny a stále více ji zajímají principy, které ji formují.

Příroda se v její tvorbě stává univerzálním jazykem schopným hovořit nejen o vnějším světě, ale i o lidském vědomí, paměti a prožívání.

Výstava Utíšenie představuje přirozené vyústění této cesty. Zatímco v předchozích sériích autorka zkoumala především krajinu jako prostor fyzické proměny, tentokrát se obrací k proměně samotného vnímání. Ústředním tématem se stává ticho – nikoli jako absence zvuku, ale jako zkušenost, jejíž význam se během života zásadně mění. Na začátku je ticho vnímáno jako prázdnota.

Jako prostor nehybnosti, který narušuje potřebu neustálého pohybu, reakce a kontroly. Je stavem, před nímž člověk přirozeně ustupuje, protože ho konfrontuje se sebou samým. Výstava však zachycuje proces postupné transformace tohoto vztahu. Ticho přestává být místem ohrožení a stává se bezpečným prostorem obnovy. Není nepřítomností života, ale podmínkou, v níž se život může znovu uspořádat.

Právě motiv sítě se stává jedním z klíčů k interpretaci výstavy. Příroda zde už není oddělena od člověka. Organické struktury postupně prorůstají do lidské figury, dotýkají se jí nebo ji zcela pohlcují. Objevující se ruce představují jemná gesta kontaktu, odevzdání či přijetí. Hranice mezi tělem a krajinou se rozplývá a obě vrstvy začínají fungovat jako součást jednoho organismu.

Člověk už nestojí vůči přírodě jako její pozorovatel. Stává se jednou z jejích struktur. Tato propojenost zároveň odkazuje na vnitřní krajinu člověka. Rozvětvené biomorfní sítě evokují nervovou soustavu – citlivou strukturu, jejímž prostřednictvím neustále přijímáme, zpracováváme a uchováváme podněty. Současná zkušenost je charakteristická permanentní stimulací, nepřetržitou potřebou reagovat a zůstat v pohotovosti.

Oleňové malby tento rytmus vědomě zpomalují. Monochromatická škála světlešedých tónů, transparentní vrstvení barvy a pomalu se vynořující organické formy vytvářejí prostor, v němž se pozornost přestává tříštit a začíná se soustřeďovat. Obrazy nenabízejí rychlé významy ani jednoznačné odpovědi. Vyžadují setrvání.

A právě v tomto setrvání se stávají zkušeností meditace – nikoli jako technika, ale jako způsob bytí.

Utíšenie proto není výstavou o tichu. Je výstavou o hledání ticha. O dlouhé cestě od odporu k přijetí, od potřeby neustále konat ke schopnosti jednoduše být. Tak jako korál roste vrstvu po vrstvě, téměř neznatelně, i vnitřní rovnováha vzniká pomalu, prostřednictvím drobných proměn, které často zůstávají skryté.

Autorka prostřednictvím přírodních struktur připomíná, že nejhlubší procesy života se odehrávají v tichosti. Nejsou spektakulární ani okamžité. Vznikají v prostoru, který se zvenčí může jevit jako nehybný, avšak ve svém nitru je neustále v pohybu. Utíšenie tak nepředstavuje zastavení života, ale stav, v němž člověk přestává vzdorovat jeho přirozenému rytmu.

A právě v tomto přijetí může znovu objevit vztah ke krajině, k vlastnímu tělu i k sobě samému.

______

Lucia Oleňová (*1992, Bratislava) je slovenská výtvarná umělkyně a malířka. Vystudovala malbu na Vysokej škole výtvarných umení v Bratislave v ateliéru prof. Ivana Csudaia a absolvovala studijní pobyty v Anglicku a Belgicku. Ve své tvorbě se dlouhodobě věnuje vztahu člověka a přírody, krajině a jejím proměnám. Vychází z plenérových pozorování, která následně přetavuje do malířských cyklů propojujících realistické i abstrahované prvky. Je laureátkou ocenění VÚB Maľba roka 2019 a svá díla představila na několika samostatných i kolektivních výstavách na Slovensku i v zahraničí.