Pavilón šeliem

Vernisáž výstavy: 8. 12. 2023 v 18:00 hod
Trvání výstavy: 9. 12. 2023 - 13. 1. 2024
Kurátor: Alexandra Tamásová
DOT. Contemporary / Jurkovičova tepláreň, Bottová 1 / Bratislava

———

Mladá malířka Tero Abaffy se v aktuální tvorbě vydává na průzkum nových teritorií.
Známe ji jako autorku tzv. Pičurdy – postavy, která je ztělesněním a kritickým komentářem (nedosažitelného) ideálu současné ženy. Témata související s ženským prožíváním a identitou umělkyně neopouští, ale rozšiřuje obsahově i formálně. Její poselství se stává univerzálnějším, výtvarný jazyk odvážnějším a expresivnějším.

Zatímco dříve pracovala s estetikou sociálních sítí a reklamy, dnes stále více experimentuje s volnějším rukopisem, netradičními materiály, zjednodušením tvarů až směrem k abstrakci. To podstatné zůstává – důraz na oči, případně typický úsměv. Její nové uvažování přesahuje hranice rámu a expanduje do prostoru kolem malby. Obrazy se transformují na objekty, někdy až na instalace.

Obdobně jako forma se rozšiřuje i malířčin tematický záběr. Od problematiky sociálních sítí přesouvá těžiště zájmu ke snům, které slouží jako zprávy z nevědomí a katalyzátory bdělých zážitků. Ve snech potkáváme sami sebe, dotýkáme se svých stínů, ale můžeme tam najít i vlastní netušenou sílu nebo "spirit animal".

Tak jako ve starší tvorbě zkoumala různé aspekty toho, čím může být současná žena, dnes jako by se ptala, které z těchto rolí a aspirací jsou skutečně autentické? Žijeme v době přetlaku informací a podnětů, implantovaných tužeb. Naše pozornost je omámena neustálým přívalem obrazů, ale my přitom zapomínáme na vlastní esenci, jsme spící.

V tomto stavu bdělé anestezie mohou být naše noční sny paradoxně tím prostorem, kde se setkáváme se svou hlubší podstatou, kde jsme blíže k „probuzení“.

Vnitřní síla a autenticita je ztělesněna divokým zvířetem, šelmou. Malířka v různých podobách ohmatává možnosti, jak se s touto silou (výtvarně) spojit. Ženské postavy na obrazech si se šelmami hrají, objímají je, milují je, jezdí na nich. V další fázi se v ně mění, lidská postava splývá se zvířecí a tato vize může být přitažlivá, groteskní, nebo i děsivá.

Ambivalence vztahu mezi vědomým „já“ a temnou divokostí je vyjádřena v dílech, která jsou na hranici figurace. Skvrny zvířecí srsti vynořující se z temného pozadí, kde nelze rozeznat nic konkrétního. Vibrující silueta černého těla. Svět ztrácí obrysy, sny se mísí se skutečností, „já“ se zvířetem. Vyvrcholením jsou pak surrealistické „chlupaté“ obrazy-objekty,

které jsou spojením živočišnosti s umělostí a jsou stejně lákavé jako strašidelné.

Název výstavy Pavilón šeliem odkazuje na fakt, že divokost sice může být na dosah, ale nikdy k ní nemáme plný přístup. Často se zdá, že je za sklem jako zvířata v zoo. Nikdy si nemůžeme být jisti, zda není jen nedosažitelnou iluzí. Tero Abaffy nám však umožňuje alespoň k ní nakouknout a připomíná naši odvěkou a sdílenou touhu naplno se s ní spojit.

Dostupná díla