Soft Structures

Vernisáž výstavy: 13. 4. 2026 v 18.00
Trvání výstavy: 14. 4. 2026 – 11. 5. 2026
Kurátorka: Mgr. Zuzana Danková
DOT. Contemporary / Jurkovičova tepláreň, Bottova 1 / Bratislava

Nejnovější tvorba Antonie Stanové představuje koncentrovanou malířskou fázi, v níž se její dlouhodobý zájem o písmo, znak a kresebný záznam transformuje do intenzivní, materiálově a výrazově zesílené polohy. To, co bylo ve starších dílech čitelné jako fragment deníkového zápisu, litera či vizuální kód, se v aktuálních obrazech rozpouští v hmotnější a autonomnější malířské struktuře.

Tento posun však neznamená diskontinuitu; naopak jde o důsledné rozvinutí principů, které jsou v její práci přítomny dlouhodobě. Ve starší interpretaci byla její tvorba charakterizována jako druh deníkového záznamu, v němž znak a psaní nefungují jako nositelé přesného významu, ale jako vizuální stopy, fragmenty a kresebné impulsy.¹

Výstava Soft Structures představuje soubor děl vznikajících v průběhu jednoho roku. Tento časový rámec umožňuje číst jednotlivé obrazy jako kompaktní celek, v němž se prolínají doznívající tendence předchozí tvorby s jasně artikulovaným posunem směrem k větší abstrakci, expresivitě a malířské suverenitě. Znak se mění na gesto, kresba na konstrukci a záznam na strukturu.

Autorka se o své práci vyjadřuje jako o „writing paintings“ a znaky popisuje jako „letters, forming a picture“.² Malba tak nevzniká mezi obrazem a textem jako mezi dvěma oddělenými médii, ale v prostoru jejich vzájemného přepisování. Psaní tu není významem, ale rytmem; znak není nositelem zprávy, ale pohybem; obraz není reprezentací, ale sedimentem procesu.

Název Soft Structures pojmenovává základní napětí této série. Měkkost tu neoznačuje slabost, ale citlivost, propustnost a otevřenost obrazu. Struktura naopak neznamená rigiditu, ale vnitřní organizaci, která umožňuje obrazu nést svou vlastní intenzitu. Jde o obrazy, které vznikají vrstvením, narušováním a opětovným skládáním, přičemž jejich výsledná forma je zároveň stabilní i křehká.

Tomu odpovídá i materiálová a technologická povaha děl. Stanová pracuje s nešepsovaným plátnem, suchým pastelem a následnými vrstvami oleje či akrylu, přičemž proces malby je výrazně taktilní a založený na přímém kontaktu s povrchem.² V aktuálních pracích se tato fyzickost zesiluje: obrazová plocha se vyhraňuje, kontrasty se prohlubují, barevnost nabývá větší intenzity a gesto větší váhy. Malba tu přestává být jen vizuálním polem a stává se hmotnou událostí.

Zároveň však jde o díla, která odmítají jednoznačný význam. Znaky, které autorka používá, nejsou vázány na konkrétní referenci; fungují jako otevřené formy, které aktivují spíše percepci než interpretaci.² Autorka zdůrazňuje snahu vytvářet obrazy, které se diváka „touch“.² Nejde o čitelnost, ale o účinek; ne o dekódování, ale o zkušenost.

V této souvislosti nabývá zásadního významu i otázka krásy, harmonie a rytmu. Stanová upozorňuje na potřebu rozlišovat mezi „beauty and superficiality“ a zároveň zdůrazňuje význam harmonie a rytmu.² V její práci však tyto kvality nefungují jako estetická dekorativnost, ale jako vnitřní princip organizace obrazu. Harmonie je tu výsledkem napětí, nikoli jeho popřením; rytmus je způsob, jakým obraz drží pohromadě.

Významový horizont této tvorby přesahuje rámec individuálního zápisu. Autorku zajímají modely společností a představy jejich možných budoucích forem.² Tento zájem se neprojevuje tematicky, ale spíše jako způsob myšlení o obrazu jako o otevřeném systému — struktuře, která zůstává propustná, nestabilní a zároveň schopná nést vlastní vnitřní logiku.

Soft Structures tak představují obrazy jako měkké konstrukce intenzity: formy, které jsou zároveň citlivé i pevné, otevřené i organizované. Jde o moment, v němž se malířský jazyk Antonie Stanové stává radikálnějším, hmotnějším a expresivnějším, a přitom si zachovává svou základní kvalitu — schopnost působit mimo jednoznačný význam, přímo na úrovni vnímání.

Poznámky

¹ Monika Čejková, I Tried to Tell Ya Something Through the Phone, text k výstavě.

² “Interview with Antonie Stanová,” Les Nouveaux Riches, 4 September 2024.

______

Antonie Stanová je malířka působící v Praze, jejíž tvorba zkoumá průnik jazyka, materiality a poetické rezonance. Jako absolventka Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze (UMPRUM) přistupuje k malbě jako k procesu intuitivní i vědomé konstrukce, v němž vrství fragmenty kresby, písma a gest do emocionálně nabitých kompozic rozvíjejících se jako vizuální pole paměti.

Její tvorba se pohybuje mezi figurací a abstrakcí a často zahrnuje prvky jako anatomické odkazy, fragmenty textu a stopy připomínající rukopis či notaci. Tyto opakující se vizuální motivy nemají funkci přímých symbolů, ale spíše působí jako reziduální stopy naznačující paměť, tělesnost a napětí mezi artikulací a vymazáváním. Jazyk hraje v její práci klíčovou roli — ne jako nástroj přímé komunikace, ale jako vizuální a materiálový prvek odkazující na něco, co zůstává těsně za hranicí uchopitelnosti.

Povrchy jejích obrazů často odhalují samotný proces svého vzniku: lazury, škrábance a vrstvení zdůrazňují časovost a proměnu. Výsledkem je tvorba zakořeněná v pozornosti — k povrchu, k vnímání a k tichým narativům, které malba dokáže nést.

Díla na prodej

Katalog děl

Foto: Leontína Berková