Láska

Katalog děl / Catalog of works

scroll down for english language

Robert Bielik
Láska
kurátor výstavy: Alexandra Tamásová
online vernisáž: 15. 4. 2021
*Výstavu z veřejných zdrojů podpořil Fond na podporu umenia
———
Výstava Roberta Bielika s názvem Láska představí aktuální tvorbu autora střední generace, jednoho z našich nejúspěšnějších a nejtvrdohlavějších malířů. Bez ohledu na módní trendy se Bielik od začátku své umělecké dráhy věnuje malbě, v níž spojuje staromistrovské techniky, (občas) šokující motivy a transcendentální témata.

Jaro - lásky čas. Zvířata se páří, rostliny jsou oplodňovány hmyzem a větrem. Země se probouzí z dlouhého zimního strnutí; vše se rozpíná, nalévá, otepluje. Robert Bielik zachycuje tyto jevy svým typickým, mimovolně provokativním způsobem – místo mláďat či rozkvetlých jabloní maluje dospělá zvířata v aktu páření (série Láska).

Výjev, který známe z přírody nebo z dokumentárních filmů, přitom povyšuje na ikonografický typ. Holuby, želvy či žáby umisťuje do centra kompozice, obraz doplňuje vzácnou textilií a dramatickým osvětlením. Je to přístup, na který jsme u tohoto autora zvyklí – Bielik odjakživa spojuje ve své tvorbě „vysoké“ motivy s „nízkými“, posvátnost s civilností, odpudivost s krásou.

Zatímco malby pářících se zvířat, děvčátko s ovečkou nebo Ježíšek se zvířátky na Tatranské magistrále zobrazují optimistická témata jara, dětství a radosti, ve druhé části výstavy nás uvítá zcela jiná atmosféra. Posmrtné portréty filozofa Wittgensteina, mrtvý vrabec, zimní les; ticho, smrt a mnoho bílé.

Krajina s plaménky i zatopené interiéry gotických chrámů jako by představovaly prostředí, které jen klamně připomíná pozemský svět. Ve skutečnosti se nacházíme v jiné dimenzi, kde neplatí naše obvyklé vnímání, naše obvyklé dělení věcí na dobré a zlé, pěkné a ošklivé. Vlci se prohánějí lesem spolu s ovcemi; starý zraněný havran je stejně krásný jako huňatý zajíček.

V tomto prostoru už nevládne Eros, který má tak obrovskou moc nad pozemským světem. Zde vstupujeme do jiné dimenze, tzv. bezpodmínečné lásky, která je spíše doménou spirituality než filozofie. Už netoužíme ani se netrápíme, protože víme, že všichni jsme jedno. Že není rozdíl mezi životem a smrtí, mezi já a ty.

———
Robert Bielik (*1963)
v letech 1978-82 studoval na Strednej škole umeleckého priemyslu v Bratislavě. 1987-93 na Vysokej škole výtvarných umení v Bratislavě u prof. Rudolfa Sikory. Samostatně vystavoval v Bratislavě (r. 1995, 1998, 2001, 2002, 2005, 2006), ve Varšavě (r. 2004).

Díla vynikají výraznými kontrasty. Idylická, mysteriózní krajina je narušena dramatickými prvky symbolizujícími civilní svět. Jsou odrazem metafyzické vize krajiny, kde se prolíná reálné s ireálným, většinou mysteriózními krajinami, tvořícími scénu pro záhadné, někdy až absurdní příběhy „divadla světa“.

Robert Bielik
Love
Curator: Alexandra Tamásová
online opening: 15. 4. 2021
*The exhibition was supported from public funds by the Art Support Fund

Robert Bielik's exhibition entitled Love presents the current work of the author of the middle generation, one of our most successful and stubborn painters. Regardless of fashion trends, Bielik has been painting since the beginning of his artistic career, combining old master techniques, (sometimes) shocking motifs, and transcendental themes.

Spring - love time. The animals are pairing, the plants are fertilized by insects and wind. The ground is waking up from a long winter's stiffness; everything expands, pours, warms. Robert Bielik captures these phenomena in his typical, involuntarily provocative way - instead of young or flowering apple trees, he paints adult animals in the act of pairing (Love series).

The scene, which we know from nature or documentary films, is elevated to an iconographic type. He places pigeons, turtles or frogs in the center of the composition, the image is complemented by rare textiles and dramatic lighting. It is an approach to which we are accustomed to with this author - Bielik has always combined in his works "high" motifs with "low" motifs, sanctity with civility, repulsion with beauty.

While the paintings of pairing animals, a girl with a sheep, or Jesus with animals on the Tatra highway depict optimistic themes of spring, childhood and joy, in the second part of the exhibition we will be greeted by a completely different atmosphere. Posthumous portraits of the philosopher Wittgenstein, the dead sparrow, the winter forest; silence, death, and lots of white.

The landscape with flames, as well as the flooded interiors of Gothic temples, seem to represent an environment that only deceptively resembles the earthly world. In fact, we are in another dimension, where our usual perception does not work, our usual division of things into good and bad, nice and ugly. Wolves roam the woods with sheep; the old wounded raven is as beautiful as the bushy bunny.

Eros, who has such enormous power over the earthly world, no longer rules in this space. Here we enter another dimension, the so-called unconditional love, which is more the domain of spirituality than philosophy. We no longer worry because we know we are all one. That there is no difference between life and death, between me and you.