Anima

Vernisáž výstavy: 16. 9. 2024 v 18.00
Trvání výstavy: 17. 9. – 20. 10. 2024
Kurátor: Jana Babušiaková
DOT. Contemporary / Jurkovičova tepláreň, Bottova 1 / Bratislava

Z veřejných zdrojů podpořil Fond na podporu umenia a Nadácia mesta Bratislavy.

Anima je podle antické filozofie část lidské duše. Na rozdíl od rozumového racia je spojena s tělem a právě toto ukotvení v tělesnosti je tím, co spojuje člověka s ostatními živými tvory (příbuznost lze pozorovat například v anglickém označení pro zvíře: animal). Samotný základ tohoto slova je však ještě starší. Vychází z protoindoevropského jazyka, v němž souvisí s dechem – podobně jako ve slovanských jazycích dech souvisí s duší, s fyziologickým, vitálním procesem, který je společný všem živým tvorům.

Výstava Anima slovenské vizuální umělkyně Ľubomíry Chylovej Sekerášovej a české umělkyně Karolíny Netolickej se zlehka dotýká hranic mezi lidským a nelidským světem. Autorky spojuje nejen generační blízkost, ale i zájem o velké formáty a kresebná zručnost, kterou na nich prezentují.

Příbuznost v tematické rovině se dotýká přírodního prostředí, které je prostředkem pro rozvíjení metafor o psychologických aspektech našeho kontaktu, ale i odpojení od přírody. Obě autorky ve svých programech reflektují specifickou pozici člověka, který z přírody vzešel, ale pokusil se od ní oddělit.

Naše vyčlenění z přírodní říše, nás od ostatních bytostí, jejichž hlasům jsme nejenže přestali rozumět, ale je také považujeme za podřadné, či dokonce neexistující, nás jako druh uvrhuje do samoty. Chtě nechtě jsme však stále s přírodou spojeni a podléháme jejím impulzům a zákonitostem – včetně smrtelnosti. Život je dech – když jej ztratíme, zmizíme tak jako jakýkoli jiný živý tvor.

Ambivalentnost tohoto pocitu se projevuje v dílech Karolíny Netolickej, která v přírodních sceneriích hledá možnosti navazování tichého dialogu mezi člověkem a přírodou, přičemž se zde člověk a zvíře nezřídka zaměňují. Zvířata se tak stávají postavami podobnými těm v bajkách, starobylých příbězích, kde lidský a zvířecí svět úzce souvisel.

Balony, které se na jejích plátnech objevují, mají v těchto příbězích různorodou úlohu, jsou zrcadlem, lehkým nadnášejícím objektem, cizorodým či umělým elementem, neméně zajímavé však je, že mohou být plné dechu – jako kapsle obsahující vzorek naší žijící přítomnosti.

Ačkoli je Sekerášová poučená historickou malbou, její práce má výrazný deníkový charakter. Její díla jsou proto velmi často zalidněna postavami v přírodě, jejíž charakter výrazně vychází z podoby rodného oravského kraje.

Jejím zájmem je mapování vlastního prožívání a pocitů, které se pojí mimo jiné i s návštěvou lesa a číhajícího nebezpečí, jež zažívá člověk vystupující z jím vytvořené bezpečné civilizace. Může se zde stát kořistí a intenzivně si uvědomuje potenciál být součástí potravního řetězce. Vlastní smrtelnost je tak nerozlučným poutem s přírodou a sdíleným údělem s ostatními živočichy.

Zkáza a zánik bytostí a věcí je neoddělitelnou součástí životních cyklů, z nichž člověk nemůže vystoupit.

Jana Babušiaková

Ľubomíra Chylová Sekerášová (*1994) působila v Ateliéri +-XXI, nejprve u Daniela Fishera a později pod akademickým vedením dvojice pedagogů Rastislav Podhorský a Martin Špirec na VŠVU v Bratislave. Autorka výrazně vynikala již během studia a rychle se zařadila mezi nastupující silnou malířskou generaci.

Koherentnost její tvorby naznačuje systematickou cílevědomost pozorování objektů zájmu/výzkumu její dosavadní umělecké produkce a je zárukou dalšího kvalitního výtvarného rozvoje. Často reflektuje emoční prožívání, jakož i reflexi vlastního nitra. Podvědomě čerpá z kolektivní vizuální paměti, v níž se nacházejí odkazy na rituální činnosti či náboženské atributy.

Běžný divák tak u ní kromě barevnosti či struktury malby nachází ikonografii spojovanou s nadpřirozenem či spiritualitou. V dílech Sekerášovej si často nacházejí místo hadi, vlci či jiná zvířata, která bývala spojována se zlými silami, ona je však od této negativní optiky očišťuje.

Karolína Netolická (*1993) studovala v letech 2016 - 2022 na Akadémii výtvarných umení v Prahe, v ateliéri kresby Jiřího Petrboka. Autorka již tehdy patřila mezi výrazné talenty ateliéru a její doménou je kresba suchým pastelem na plátno. Ve svých velkoformátových kresbách se zaměřuje na problematiku vztahu člověka a přírody, kterou nejčastěji reflektuje skrze lidské či zvířecí tělo.

Karolína má úžasnou schopnost výtvarného myšlení a vyjádření individuálních pocitů prostřednictvím bohatých fantazijních metafor. Lidské bytosti ukazuje jako permanentně tápající slepce, nomádsky se stěhující z místa na místo. Stávají se cizinci, kteří zažívají existenciální pocity odcizení či osamělosti ve svém vlastním prostředí.

Katalog děl