Winner takes all

Julius Reichel - Winner takes all. Nightflyer. The wind is blowing. Winner. Runner. Flex. Bratislava explorer. Cash.
kurátorka výstavy: Janka Babušiaková
vernisáž: 14. 10. 2021
trvání výstavy: 15. 10. - 14. 11. 2021
———
Akce a galerie fungují v režimu OTP.

Záběr uměleckých přístupů Julia Reichela je bohatý, propojený a do jisté míry i spletitý, podobně jako jeho cesta k umění. Jeho začátky jsou spojovány s graffiti scénou, která je jakýmsi hraničním prostorem mezi uměním a adrenalinovou akcí.

Uzavřený a neurčitý prostor bílé galerijní krychle nepovažoval za důležitý a svá raná díla či umělecké intervence přirozeně vytvářel a umísťoval kdekoliv. Tato „neúcta“ mu zůstala i poté, co do takového prostoru se svou tvorbou vstoupil – touží je proměnit, zaplnit, vytvořit situaci.

I rozlehlý sál galerie dot proto rozděluje jakýmisi improvizovanými chodbami (či překážkami?), které jsou téměř neviditelné, přesto však omezující. Moderují pohyb návštěvníků prostorem a dovolí mu jít k dílům jen tak blízko, jak jejich autor vymezil. Jsou linkou, neustále zasahující do zorného pole diváka, nebrání ve výhledu ani ho nedoplňují, prostě tam jen jsou a nelze se jich zbavit.

Tato mírně frustrující hra v něčem připomíná neustálou invazi informací do našeho mentálního prostoru online či offline v podobě reklam, notifikací, zvuků, vyskakovacích oken, billboardů. Naše pozornost se tříští do tolika proudů, že není prakticky možné sledovat jeden ucelený obraz.

Právě to se odráží i na malbách Julia Reichela. Informace pojímá v kvantitativní, nikoli kvalitativní rovině. Netřídí je obsahově ani neurčuje, které jsou správné a které ne, nesnaží se o zmírnění jejich toku ve smyslu trendů minimalistického datového detoxu.

Právě naopak, noří se do nich a přesycení promítá do spleti různorodých znaků, trendových výrazů a popkulturních, digitálních či zpravodajských impulsů. Původně neměly mnoho společného, jejich kombinací však vzniká nová, komplexní informace, která nás ve své mnohosti zasahuje na jiné úrovni. I proto se na jeho malbách často vyskytuje hlava, odkazující na zahlcení mysli, či její přetížení.

V mnohém tak poukazuje na absenci hierarchie informací i na vliv na naše uvažování.

Svou plošností a lineárností se jeho obrazy podobají grafickým pracím, avšak vrstvením obsahových nánosů získávají strukturovaný povrch. V této struktuře je možné vypozorovat jakousi rytmiku, která se zcela přirozeně stává střídáním rovných a vypuklých ploch, pozadí a znaků, podobně jako v binárním systému jedniček a nul.

Velmi podobně přitom sahá i po práci s recyklovaným textilem, který stříhá na proužky a vrství pletením nebo řasením, čímž vytváří bloky struktur a nově modifikovaných obsahů. Nic nezačišťuje ani neestetizuje, a proto lze části oděvů identifikovat a vidět mezi nimi i pozůstatky visaček či jiných běžných součástí masově vyráběného textilu.

Toto přiznání původu, využití odpadu či balastu, v němž bez přikrášlování nachází svéráznou poetiku, se odráží i v názvu výstavy – téměř malém literárním útvaru z banálních výrazů a frází, které navzdory možnému počátečnímu zmatení diváka skutečně připraví na to, s čím se na výstavě setká.

Jana Babušiaková

——
Jak sama sebe vidím. Zcela jasně, jsem Romeo i Julie. Světlo tma . A podobné keci . Narozeniny sem oslavil, už 40 . Takže jsem starej . Kazdou minutu starší. Každou sekundu starší. Stárnutí. Starnu. Starnete . Narozenej už v 81 roce , 20 století. V českém příhraniční. Pohraničí inspiruje do dnes . Periferie a Pohraničí. Evropa na periferii pohraničí. E 55 a 90 léta. Periferie sluneční soustavy . Zázrak. Maluju.

Dělám objekty. Prostorové instalace . Intervence . Insolvence. Performance. Situace . Strukturované Cokoliv . Mam na to patent. Nikdy, nic a zároveň všechno , Workoholik . Proč, kdo kdy . Malovat obrazy sem začal v 28 roce života. Před tím sem maloval na cokoliv . Kdeco , kdekoliv a kdykoliv . Ale i to jsem začal dělat kolem 21 roku života. Proč nevím. Asi ziju v pomalejším čase. Anebo my věci dyl trvaj .

Kdo ví ať poví . Hm hm hm hmmm . Zpátky do reality. Do teď mě to úplně sezralo. Jak to malovat. Jak to namalovat. Zázrak 2 . Ze mě to furt este baví. Až nebude du do důchodu. Cash. Úplně sem se zatím nevysipal . Historiografie. Grafitii.

Roky jako roky, sem se živil jako profesionální zberac ovoce. Anglie, Itálie. Cokoliv. Nastoupil sem v 28 letech na akademii výtvarných umění v Praze. Dále jen AVU. Do ateliéru Milana Knížaka . Nic méně po roce mě vyhodil. Pro autismus a nedostatek talentu. Tak sem se pak chvíli potloukal, a maloval kdeco a zbiral kdeco . A po té nastoupil na vysokou školu umelecko průmyslovou. Dále UMPRUM.

Do ateliéru Jirky Davida v 29 letech . A tu sem s vypětím všech sil dostudoval . Pekelná muka . Dostudoval sem . Zazrak 3 . Výstřel z praku. Klasicky sem netrefil . Polohotova' cesta. Spasena pastvina . Začátek velkého větru. Ulice ve stínu. Památka. Založil sem 2 umělecké uskupení. A to Duck rabit industry , Black hole generation.

Ani jedno s nich nefungovalo a následně nepřežilo. Asi sme byly málo ambiciozne přehrání. Sám sebe momentálně nejvice vnímám jako malíře , nedělního pabitele, stopare po světě, možností a příležitostí které svet zavesneho obrazu nabízí. Rok 2021 . Momentálně se soustředím na stylizovanou figurativnost . Která je v zásadě v tavicim kotli přestavěna na jednoduchý memovi konstrukt .

Inspirovaný stejně tak egyptskýmy hierogliv tak mayskym písmem, marsem a potápěním Titaniku. Fascinace B52 . Tak představami jak asi vypadají duše mrtvých. Jak vypadá Mír . Cele to je premalovane . Touha po zázračném. Zazrak Věříte na zázraky . Zázrak je my v patách s vyváženým nožem. Malba je spletenec víry a rozkoše. Malba je čistá hrůza. Malba neexistuje . Kopec . Příležitost. Sugestivní regrese .

Touha po zazracnem 2. Prázdná židle. Zatvrzelost . Fikce. Fiktivní strikce. Vlastní představi o příběhu. Symbolizmus. Broskvovi květ . Je to dost zvláštní to co sem spatřil. Na okamžik odhaleny závoj. Prcham. Skutečná hrůza. Tajemství. Násilím otevřené oči. Imaginace. Náhoda zamotane nitě . Zdroj . Nadosah neznáma. Vesmír. Zvuk. Klid potloukani bez cíle. Magnet . Nevidím důvod. Jsem zotrocen. Ztuhly vzduch .

Nezdravi zápach, čistá radost .
Malba je melodramaticka soucast mě . Má touha po dobrodružství . Nic min . Nic víc. Strach z neúspěchu. Strach z neznámá. Strach sám že sebe. Strach ze stárnutí. Strach z lidskosti. Strach . Malba . Dělník . Záhyby na cestě. Opuštěný dům.

Julius Reichel

Katalog děl