Naivná idem na triatlon

Vernisáž výstavy: 22. 5. 2025 v 18.00
Trvání výstavy: 23. 5. – 21. 6. 2025
Kurátorka: Nina Gažovičová
DOT. Contemporary / Jurkovičova tepláreň, Bottova 1 / Bratislava

Tak odmalička točím to samé, v cyklech, stále vědoměji a v podstatě veseleji a aktivněji.
....že mi nic nevadí, mohou mě naivní kosit/kácet a kořeny to neovlivní. Zas vyrostu. A jen tak se dá růst
naplno a v důvěře a bezpečí. Někdy jsem si myslela, že odmítání mě zabije, ale ono ani ne.

Tvorba Jarmily Sabové Džuppové – nemá smysl ji definovat jiným doplňujícím přívlastkem – představuje živý organismus - neustále se vyvíjející a v sobě a ze sebe narůstající vizuálně-narativní systém, který je zejména fascinujícím dokumentem jednoho ženského příběhu.

Kromě každodenního vyrovnávání se životem, pojednává o urputné touze po lásce, jejím neustálém hledání a víře v existenci někoho druhého, kdo by „dokonale“ doplnil, scelil naše nespokojené tápající já. Opakovaně a otevřeně hovoří o potřebě přítomnosti „té“ druhé osoby v našich životech (Anima, Animus). Na povrch aktuálních děl však prosakuje i sexualita.

Běhání či otužování autorky se ukazuje jako drastický útok na hranice vlastní tělesnosti, přes který možná vede cesta k chvilkovému (duchovnímu) uklidnění či uspokojení. Zdánlivě se vylučující protikladnost křesťanské ikonografie a světa ezoteriky (tarot, horoskopy, numerologie, pohanské či indiánské mýty...) je charakteristická pro Sabové uvažování. Se symboly nakládá mimovolně, syntetizuje je bez předsudků (vlastně podobně jako dějiny umění) – vytváří vlastní jazyk, postavený na úlomcích jednotlivých systémů. I

proto o dobrých a zlých silách, ale nejen těch kolem nás, ale zejména těch vnitřních, našich vlastních dokáže hovořit s porozuměním a bez hodnotících soudů. Autorka skrze svá díla – přímo před našimi očima dospívá, stárne? – roste... Ačkoli se nezřídka cítí přehlížená, či neviditelná, právě tato pozice jí umožňuje svobodně rozvíjet vlastní mimořádnou osobitou poetiku, prostřednictvím které nám všem, ale věřím, že i sama sobě dopřává hluboké lidské porozumění.

Protože Andrejkův trenér na tréninku se vytrvale ptá, jaké je to umění, že ve kterém šuplíku jsem uložená, tak
jsem se zamyslela, že určitě po všech stránkách je to velmi naivní.... Ale v naivním je zřejmě největší
síla, které se dá s důvěrou odevzdat, prostě růst ...růst...i rostliny rostou s důvěrou a naplno a vůbec se
nezamýšlejí, jestli je jednou někdo skosí/pokácí. Kdyby s tím počítaly, rostly by neurčitě....tak divně. Ony rostou
naplno a v důvěře. A když jsou v prostředí, co je respektuje, podporuje a obdivuje, nechá je růst, umějí i
projevit svou sílu. A tak je to se všemi bytostmi

Tělesné a sportovní výzvy (triatlon), které umělkyně vědomě podstupuje, jsou bolestivou připomínkou hledání rovnováhy mezi tělem a duší, či spíše stále přítomnou touhou kontrastující s předsudky společnosti o životě ženy (matky) ve středním věku. Aktuální obrazy jako by přinášely nové příběhy ze života světců (resp. spíše jedné konkrétní světice), s novými atributy vlastního utrpení.

Život Džuppové se nám v jejích malbách a kresbách otevírá jako příklad hodný následování – přirozeně ne v náboženském smyslu. Spíše v ojedinělé schopnosti každodenního ponoření se do vlastního prožívání.

Její neustálá vůle zkoumat každý milimetr fyzických i mentálních poryvů, stálá laskavá pozornost věnovaná světu kolem sebe, zejména však odvaha nebát se posvětit ty nejbanálnější momenty života je skutečným poselstvím, které nás nepřestává dojímat svou živou přítomností.

A je to složitější, ale celkem jednoduché jako vždy...
Aby se stalo, co se má stát...

Díla na prodej