SVIATOČNÉ PREDSTIERANIE

Vernisáž: 14. 4. 2022 (čtvrtek) 18:00
Trvání: 14. 4. – 1. 5. 2022
Kurátor: Omar Mirza
Adresa: DOT. Contemporary Art Gallery, Bottova 1, Bratislava, 811 09

Tento projekt finančně podpořil Bratislavský samosprávny kraj – nejlepší místo pro život

-----------

Před dvěma lety, když měla Ivana Šáteková v Galerii DOT výstavu s názvem Milý koniec sveta, nikdo nemohl tušit, že ten konec bude zakrátko mnohem blíž, než bychom doufali. Pandemie, válka, klimatická krize… Co bude dál? To sice nevíme, určité jevy však zůstávají v jakékoli době stabilní součástí našeho každodenního folkloru – xenofobie, rasismus, homofobie, šovinismus, sexismus, misogynie. A zejména posledním dvěma se autorka věnuje podrobněji v nových dílech – vyšívaných ubrusech, které představuje na výstavě Sviatočné predstieranie.

Ivana Šáteková začala vyšívat už někdy kolem roku 2016. Cyklus Hore hajl, dole hajl byl inspirován šopornianskou výšivkou – folklorními „komiksy“ zobrazujícími motivy ze života vesnického lidu. Ivana sarkasticky poukázala na odvrácenou stranu idealizovaných představ o nás samých jako o holubičím, pohostinném a srdečném národu. A zároveň sebeironicky prezentovala opačnou, „nehezkou“ stranu výšivek a demaskovala vlastní nešikovnost – navzdory očekávání, že jako žena bude v ručních pracích zručná. Na aktuální výstavě ve vyšívání pokračuje, tentokrát však na velkých formátech a převážně strojem.

Ještě na začátku 20. století byly na Slovensku oblasti, kde se ubrus prostíral jen při významných příležitostech a o svátcích, přičemž ve všední den zůstával stůl nepřikrytý. Tradiční stolování mělo svá přísná pravidla – za stolem směli sedět většinou jen muži, ženy jedly vestoje nebo usazené na lavicích podél stěny.

Podle lidové víry si dokonce ani nevěsty na svatbě nemohly při jídle sednout, aby později netrpěly nouzí. Ubrusy spolu s dalším bytovým textilem (povlaky, prostěradla, záclony) tvořily významnou část výbavy nevěsty. Vyšívané ubrusy však původně nebyly obecně rozšířené, přestože výšivka patřila k nejbohatším a nejrozvinutějším projevům lidové tvořivosti.

Ivana Šáteková používá různé ubrusy a ubrousky s háčkovanými a vyšívanými ornamentálními okraji jako podklady pro své obrazy – podobně jako malířská plátna. Nekreslí štětcem či perem, ale jehlou šicího stroje, kterou nekompromisně pichlavě, ironicky, humorně i vážně komentuje aktuální dění ve společnosti.

Autorka používá i různé plastické ozdoby a korálky (červené jako krev či víno) a dodává svým výjevům dekorativní brutalitu, jakou se rádi otupujeme na internetech. Se stále tragičtější tupostí národa projevující se na sociálních sítích souvisejí citáty nenávistných komentářů, které Ivana schytala pod svými statusy a reakcemi týkajícími se pandemie, očkování, práv žen, uprchlíků či války na Ukrajině.

Jejich pracné vyšívání můžeme vnímat i jako svéráznou formu terapie. Je třeba ještě podotknout, že na jejích ubrusech sice trpí zejména ženy, jsou to však právě ony, které pomlouvají nebo vypisují hejty – autorka tedy nemoralizuje, ale směřuje kritiku i do vlastních řad.

Hluboko zakořeněné patriarchální vzorce chování, zlidovělé stereotypní názory, nenávist, pomlouvání, nepřejícnost, svatouškovství, alkoholismus, násilí na ženách páchané za zavřenými dveřmi, ale i veřejně (velikonoční šlehání) – to nejsou projevy kulturního dědictví, které by si naše škrobená společnost hrdě vystavila na slavnostní stůl prostřený naškrobeným ubrusem. Jenže my ty své „hodnoty“ většinou jen předstíráme…

Tento rok vás na Velikonoce místo šuhajů s korbáči pořádně vizuálně vyšlehá Ivana Šáteková. Prosím, milí hosté, sedněte si ke sváteční tabuli a vyžerte si to!

_
Výstava je realizována s podporou Fondu na podporu umenia
_

Ivana Šáteková (*1984)

je absolventkou VŠVU v Bratislavě. V roce 2013 se stala finalistkou Essl Art Award, v roce 2014 jí byla udělena Cena Nadácie Tatra banky. Ve své tvorbě používá malbu a kresbu inspirovanou komiksem a fotografiemi nalezenými v knihách či na internetu, pracuje však i s jinými médii (výšivka, objekt, interaktivní instalace).

Typický je pro ni nekompromisní humor, ironie a nadhled, pomocí nichž se vyjadřuje k aktuálním společenským tématům. Ráda propojuje historii, folklor a lidové tradice se současným světem a na základě toho komentuje hluboko zakořeněné paradoxy a absurdity ve slovenské společnosti. Je členkou kreslířského tria Dzive a spolupracuje na časopise pro děti Bublina.