Where Soil Meets Body

Dominika Kováčiková & Martin Kačmarek
Where Soil Meets Body
kurátor výstavy: Michal Stolárik
vernisáž: 8. 9. 2021
trvání výstavy: 9. 9. - 17. 10. 2021
*Výstavu z veřejných zdrojů podpořil Fond na podporu umenia
——
Where Soil Meets Body
Dominika Kováčiková & Martin Kačmarek

Výstavní projekt Where Soil Meets Body propojuje dva malířské světy představitelky a představitele nejmladší generace domácího figurálního malířství Dominiky Kováčikové a Martina Kačmareka. Jejich individuální práce jsou do značné míry formálně a technologicky či tematicky odlišné. Přesto je však lákavé spojit je do jedné výstavy.

Do značné míry to souvisí s faktem, že kromě společného času v soukromí či sdílení idejí a konverzací v ateliéru je spojuje i zájem o současnou podobu figurativní malby. Oba však přitom kladou důraz na aktivní formování již do značné míry rozvinutých vlastních autorských programů. A ačkoli je jejich umělecká kariéra na začátku, jejich vize přesvědčuje a udržuje nás v očekávání každého dalšího obrazu.

Hrdinové a hrdinky z jejich monumentálních pláten jsou charakteristicky přeexponovaní – neforemné postavy, výrazné tváře, křivky, tvary či robustní těla připomínají modernistické figury kombinované s absurdností surrealismu. Přirozenou ztrátou zájmu o fyzickou dokonalost a realistickým zobrazováním reagují na aktuální tendence nové figurace, otevřené deformativním tendencím i přirozenosti, která cíleně vybočuje z realistického zobrazování a ideálů krásy. Nezapomínají přitom ani na zohlednění současné estetické normy či diskusi o objektivizaci těl.

Autorka i autor přistupují k tvorbě obrazů podobně, přičemž celý narativ budují formou figurálních a portrétních zobrazení, která přesvědčivě vkládají do prvních plánů. Měkká těla zabírající většinu barevně výrazných obrazových ploch doplňují symbolikou drobných detailů (např. postava ochutnávající pšeničný klas, klidná srnka na DIY traktoru, náhrdelník s nápisem Daddy’s girl, všudypřítomné měkké textilie) či subtilními emocemi (drobné slzy a úšklebky), které dále posouvají zážitek z už tak expanzivních výjevů.

Název projektu, který parafrázuje populární text americké indie-rockové skupiny Death Cab for Cutie, nastiňuje koncepci výstavního spojení olejomalieb Kováčikové a airbrushů Kačmareka. Zatímco Kováčiková pracuje výlučně se ženskými postavami na prahu dospělosti, mužští protagonisté v Kačmarkových dílech (primárně z rurálního prostředí) už našli své místo a postavení ve světě.

Spojení těchto dvou na první pohled odlišných linií nabízí aktualizované možnosti nazírání na mužsko-ženské světy, v nichž se přirozeně mísí intimní a vážná témata s humorem, absurdností a banalitou běžných dní.

Půda
Martin Kačmarek (*1996, Spišská Nová Ves) je v bakalářském ročníku v ateliéru STARTUP na Fakulte výtvarných umení Akadémie umení v Banskej Bystrici. Primárně se věnuje airbrushové malbě, kterou kombinuje s akrylem či olejem. Fascinují ho tvary, barvy a textury, přičemž do značné míry zohledňuje i princip náhody.

V sérii nejnovějších obrazů se odklonil od inspirace z digitálního prostředí a počítačových her a postupně přešel ke svým přirozeným fascinacím ze světa zemědělství, resp. DIY kultury. Kačmarkovy monumentální obrazy charakterizuje uvolněný malířský rukopis, který potlačuje běžné estetické normy.

Neforemná těla a absurdní portréty fiktivních farmářů jsou výsledkem plochých tvarů a jednoduchého stínování s příměsí humoru, satiry, ironie či surrealistického budování obrazového narativu.

Tělo
Dominika Kováčiková (*1996, Dolný Kubín) absolvovala bakalářské studium v Ateliéri grafiky a vizuálnej tvorby na Fakulte výtvarných umení Akadémie umení v Banskej Bystrici a v magisterském studiu bude pokračovat už v čistě malířském ateliéru STARTUP pod vedením Jána Triašky.

Autorka ve svých olejomalbách zobrazuje figurální a portrétní (místy i autoportrétní) výjevy, jejichž prostřednictvím rozvíjí široké spektrum témat souvisejících se světem mladých žen. Její hrdinky zažívaly v minulosti problémy s příjmem potravy, vlastním vzhledem, se sexualitou či se sexuálním obtěžováním.

Postupně však dospívají a na svět nahlížejí s větším sebevědomím, šíří osvětu body positivity a v mužském světě se projevují emancipovaněji. Jednotlivá díla často komunikují prožité traumy. Přesto jim však nechybí velké množství nadhledu ani ironie, k čemuž do značné míry přispívá výrazný kolorit a malířská forma místy hraničící až s kýčem.

Michal Stolárik

Katalog děl