DÁVID BAFFI/ ATIKAM

Termín: 28. 2. – 31. 3. 2019
Místo: Galerie DOT.

DÁVID BAFFI/ ATIKAM

Kurátor výstavy: Diana Klempoch Mandáková

Trvání výstavy: 28.2. - 31.3. 2019

Dávid Baffi je v současné generaci mladých malířů ojedinělým tvůrcem zejména díky svému poměrně individualistickému přístupu k malbě a setrvávání na pozici autora „čistých“ obrazů. Patří k nejvýraznějším členům neformální skupiny malířů kolem IV. ateliéru Ivana Csudaie na VŠVU, kteří spoluvytvářeli podobu slovenské současné malby posledního desetiletí.

Při uměleckém bádání se ustavičně dotýká hranic abstrakce, přičemž jeho malba se, paradoxně, ve skutečnosti nikdy nedala označit za abstraktní. Baffiho východiskem jsou proměnlivé struktury hmoty, prostorově aktivní vlastnosti barev a modelační schopnosti světla. Každé viditelné gesto tvůrčího procesu je výsledkem vizuální analýzy prováděné (i) s podporou digitálních médií.

Motivační zdroje tedy nepocházejí z tradice gestické či spontánní malby, i když formální kvality jeho
obrazů mohou navodit dojem emocemi nabitého, expresivního projevu. Při podrobnějším prozkoumání odhalují tvůrčí strategii autora zásadně odlišnou od abstraktně expresionistických tendencí, jak je známe z historie malby 20. století. Své kompozice zakládá Baffi na důkladně promyšleném budování vztahů barvy a hmoty. Cíleně hledá momenty napětí ve vzájemném působení, v deformacích, rozkladu či prostupování tvarů.

Všechna Baffiho díla mají původ v konkrétním vizuálním zážitku (často v krajinářském motivu), který následně modifikuje prostřednictvím počítačové grafiky a autorsky ještě upravuje (i několikanásobně) při přenášení na plátno. Předloha se analyticky rozpadá na fragmenty, roviny se překrývají a znovu spojují v nových útvarech. Důležitá je dynamika

a pohyb. Můžeme tedy kořeny jeho tvůrčí činnosti hledat v kubistických nebo futuristických principech? Ne tak docela. Baffi si s původními tvary nezahrává proto, aby dále existovaly v transformované podobě a daly se rekonstruovat.

Jeho kompozice lze nazvat choreografiemi iluzivních pohybů, které vedou k silnému a v jistém okamžiku vypointovanému vizuálnímu efektu prolínání a prorůstání rovin na ploše (většinou) velkoformátového plátna. Vnímatel je vlastnostmi obrazu doslova donucen k pohybovým úkonům (opakovaný úklon, odstoupení, přiblížení).

Autor do svých maleb často klade drobné náznaky, body cíleně přitahující pohled, které nazývá „perkami“. Pomocí nich může divák zachytit odraz nebo iluzi původního
tvaru a podle potřeby ho rozvinout ve vlastní představivosti.