Chasing Dopamine

Vernisáž výstavy: 6. 12. 2024 v 18.00
Trvání výstavy: 7. 12. 2024 – 12. 1. 2025
Kurátor: Peter Tajkov
DOT. Contemporary / Jurkovičova tepláreň, Bottova 1 / Bratislava

Z veřejných zdrojů podpořil Fond na podporu umenia a Nadácia mesta Bratislavy.

Výstava Borise Sirky CHASING DOPAMINE představuje výběr jeho maleb za období posledních dvou let a zároveň tvoří ucelený ideový a formální cyklus. Hned na úvod je ale třeba říci, že pokud něco obecně charakterizuje Borisovu tvorbu, je to rozmanitost – pestrý a široký repertoár nejen malířských přístupů, ale i žánrů a médií.

Jen málo malířů a malířek jeho generace vystřídalo tolik formálních metamorfóz bez větších výkyvů odborného či komerčního zájmu.

Jako jeden z důkazů lze například uvést i fakt, že se ve finále ceny Oskara Čepana ocitl v roce 2003 ještě jako student košické Fakulty umení a později v roce 2018, krátce před svou čtyřicítkou, s výrazně odlišným malířským jazykem a inspiračními zdroji. Samozřejmě základem jeho tvorby vždy byla kreslířská bravura spojená s precizností a každodenním pracovním nasazením.

To vše však neustále podroboval experimentování s širokými možnostmi akrylové malby. Projevem výrazné autorské invence a odvahy bylo před několika lety i vykročení do třetí dimenze v podobě sochařské práce - od drobných plastik k poměrně monumentálním dílům představeným i v exteriéru.

Právě haptickou zkušenost s do té doby jen malířskou figurou odrážejí i jeho aktuálně prezentované malby. Často mohutné, přímo sochařsky pojaté figury, které střídají dynamická i klidná gesta, rámuje výrazově dominantní barevnost.

Dovolím si tvrdit, že právě malby, které můžete vidět na této výstavě, představují jisté vyvrcholení Sirkovy tvorby, kde zúročuje roky poctivé řemeslné autodrezury. Jeho obrazy představují syntézu několika dosud separátně použitých malířských metod, které postupně vrství a místy vytváří až reliéfní efekt kombinací štětcových technik.

Co se týče ideových východisek a inspiračních zdrojů, můžeme na těchto malbách sledovat dvě základní roviny. První, výraznější, tvoří akcentovaná tělesnost, kde se právě tělo stává nástrojem mentálního uspokojování. Jde o jeho osobní přístup, který ale zároveň reprezentuje vnitřní neklid, ba jistý druh závislosti na nových vjemech a výzvách.

Tento neklid tu byl už od počátku jeho tvorby, avšak způsoby jeho uklidnění se časem, resp. věkem mění. Tento změněný přístup k životu a umění vcelku vystihuje pojem hypermoderny, který popsal už před dvaceti lety filozof a sociolog Gilles Lipovetsky. Postmoderní hic et nunc se mění v potřebu neustále předvídat, plánovat a uvědomovat si výzvy, které přinese zítřek.

Dnešní prožívání vede od požitku k úzkosti a zpět, má v sobě množství paradoxů a ambivalence. Nahánění dopaminu se už neodehrává v zakouřených hudebních klubech, ale na cyklotrasách, a když už si občas dopřát nějakou neřest, tak v co nejhygieničtější formě. Postavy jeho obrazů se však přesto nedokážou zbavit jisté znepokojivé temnoty.

Navzdory všudypřítomnosti hedonistických výzev sílí neklid, frustrace, společenský i osobní pocit ohrožení. Sport často přináší zranění, vyčerpání občas bývá fatální. Sirkovy dynamické figury deformuje vypětí a rychlost (např.

Le Tour du Monde en Feu, Toxic pool, Beauty of Speed), ale doprovázejí je občas i přízraky zmíněného nebezpečí (When I'm on an evening swim, my mind goes dark). Boris během období tvorby těchto obrazů zažil i situaci, kdy tělo nepřináší jen radost, ale i starost, a byl delší čas téměř imobilní.

Jeho následný pobyt v lázních vnesl do jeho obrazů až antikizující ztišenost postav levitujících v prostředí abstrahované přírody nebo architektury (např. Rude Spa Guest, Treatment House) Právě zde se objevuje i druhá, méně výrazná inspirační linie, kterou je ozvěna modernistických avantgard. Metafyzické a surreální motivy krajin menších formátů (např.

Level 1, Level 2, Level 3) jsou určeny zejména těm, kteří jsou zvědaví i na detail prostředí z jeho velkých kompozic, kde si většinu pozornosti přisvojují figury. Autor jimi tak obohacuje svůj žánrový repertoár a nabízí hlubší pohled do světa své imaginace.

Peter Tajkov

Boris Sirka (1981, Snina) žije a pracuje v Košicích. Studoval na Fakulte umení Technickej univerzity v Košiciach (2000 – 2006) pod vedením prof. Rudolfa Sikory a doktorandské studium na FUTU pod vedením prof. Petra Rónaie (2016 – 2020). Aktuálně působí jako odborný asistent v Ateliéri grafiky a experimentálnej tvorby na FUTU v Košicích.

V letech 2003 a 2018 se stal finalistou Ceny Oskára Čepana, v letech 2007, 2012 a 2016 byl finalistou soutěže Maľba – Cena Nadácie VÚB, v letech 2016 a 2017 získal nominace na Radio_Head Awards za nahrávku / album roku v kategorii Experimentálna hudba. Sirka absolvoval v roce 2003 jednosemestrální stáž na AVU v Praze v ateliéru Nové médiá pod vedením prof.

Michaela Bielického a rezidence v Youkobo Art Space v Tokiu (2014), HART, A.i.R Wro, Wroclaw v Polsku (2016), Divadlo Pôtoň, Potoň, Slovensko (2018) a v 4D gallery, Galanta, Slovensko (2019).

Od roku 2003 vystavoval na stovce skupinových a třiceti samostatných výstavách a od téhož roku se draží jeho díla na aukcích současného umění v SOGA a na charitativních aukcích Bátor Tábor a CHAS APPA.

Facebook